© Antropark 2010, © Author Libor Balák, © Illustrations Zuzana Baláková

Libor Balák - kontakt: antropark@seznam.cz


     

Zpět na úvodní stránku

 

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

 

Domovská stránka Antroparku - hlavní nabídka

 

Zvířátka

Mamut srstnatý

 

Tento typický obyvatel tundry se živil větvičkami bříz, olší a jehličnatých stromů. Rád si pochutnával i na stepních rostlinkách. Přes zimu měli mamuti velkou zásobu podkožního tuku. Byli velcí stejně jako dnešní sloni. Běžně se mamuti vyskytovali ještě v éře gravettienských lovců, na začátku magdaleniénu již však byli velkou vzácností a v Evropě rychle zmizeli. Zajímavé však je, že zobrazení již v přírodě neexistujícího zvířete se objevují dál a navíc v hojném počtu. V některých severních místech Asie přežívali mamuti dál a to dokonce až do dob prvních faraonů ve starém Egyptě.

 

Slon lesní

Pocházel z Evropy, Afriky a Asie. Byl dost blízký současnému slonu africkému. Měl přes 3 metry dlouhé kly a byl 4 až 5 metrů vysoký. Žil v lesích nebo v krajině se stromy a keři.

 

Nosorožec srstnatý

 

Vymřel teprve před 10 tisíci lety. Jeho dlouhá srst ho zahřívala i v těch největších mrazech. Nosorožec měl dva rohy, které používal na spoustu věcí, např. na svou obranu. Podle kreseb v jeskyních víme, že měli někteří nosorožci na zádech tmavou skvrnu. 

 

Nosorožec etruský

Tento nosorožec žil v Evropě v teplejších obdobích. Dnes je nosorožec největším lichokopytníkem. Roh nosorožců není konstrukčně nasazen na kostěný výběžek jako rohy turů a antilop, ale svojí širokou základnou se opírá o normální, jen zdrsněnou plochu nosních kostí. Roh je tedy jen přeměněný útvar obyčejné kůže a stále roste stejně jako vlasy nebo nehty. Roh je důležitým obranným nástrojem nosorožců a bez něj neubrání svá mláďata.

 

Pratur

Pratur je největší evropský zástupce turovitých. Jejich obrovská těla se proháněla lesy až do historických dob, kdy byli tito obři zcela vyloveni.

 

Zubr

Typickým obyvatelem lesů je evropský zubr, kterého tak dobře poznáváme v umění západní Evropy. U nás bylo zachyceno malé stádo tří pasoucích se jedinců, vyryté na zvířecím žebru v jeskyni Pekárna v Moravském krasu.

 

Pižmoň severní

Je to sudokopytník s neuvěřitelně teplou srstí, která je ze všech dnešních tvorů nejteplejší. Je příbuznější víc kozám než turům, které svým vzhledem připomíná. Samci mezi sebou svádí boje, ale rohy jim slouží i k zahánění nepřítele. To se srazí všichni pižmoni ve stádě do kruhu, hlavami ven a proti vetřelcům pak stojí nepřekonatelná hradba rohů.

 

Pižmoň

Pižmoň severní v podobě, jakou zaznamenali jihofrancouzští magdalénci. Možná to byla teplomilnější forma pižmoně nebo takto vypadala jeho srst jen sezoně v létě. Dnešní pižmoni si dlouhou srst ponechávají po celý rok.

 

Sob

Sob je typické severní zvíře. Žije ve velkých stádech, která se přemisťují za potravou na velké vzdálenosti. Mají neuvěřitelně teplou zimní srst a k dýchání studeného vzduchu jim slouží tři plíce. Parohy na hlavě nosí i laně. Lidé soby loví nebo je mají poloochočené, pak mohou využívat jejich mléko, maso, kožešiny a parohovinu. 

 

Jelen

Je obyvatelem teplejších klimatických pásem. Velcí jeleni si drží harémy, o které v době říje svádějí zápasy předváděním paroží nebo skutečnými souboji. Pro lovce znamená ulovení jelena přístup k surovinám jako je parohovina, která se používala snad celý paleolit na tzv. ,,kopáče", dále se lovci dostali ke kvalitní kůži, která se hodila na oděv a pak pochopitelně k masu. 

 

Prase divoké

Je námětem některých západoevropských maleb v jeskyních. Selátka mají na sobě světlé přerušované pruhy - ochranné zbarvení. Svou potravu hledají pod povrchem země. Rádi si pochutnají na koříncích, žaludech a hlízách. Velké špičáky používají prasata k boji.

 

Kůň

V jeskyni Pekárna v Moravském krasu našli badatelé vyrytou skupinku tří koní na zvířecím žebru. Koně se zde spokojeně pasou a sledují okolí. Ano, tak divocí koně žijí dodnes, ve stádech, které vedou hřebci. Koně byli v paleolitu často velmi lovenými zvířaty. Na lov koní se některé dávné kultury přímo zaměřily. Naopak během magdaleniénu se objevují u figurek koní v místě udidla otvory a různé další zdobení, které jako by naznačovalo využití koně pro jezdectví a skutečně některé znaky chrupu na starých lebkách koní nesou známky opotřebování od udidla.

 

Někdy se tvrdí, že dříve byl koník malý a největší je dnes. Tak takhle jednoduché to rozhodně není. Koně vytvářeli v minulosti řadu ras a skupin či nových druhů a tak na evropských teplých stepích žil svého času i tento veliký, divoký kůň.

 

Medvěd jeskynní

Byl větší než dnešní medvědi. Měl obrovitou hlavu a kratší čenich a malý zadeček. Jeho pozůstatky se hojně nacházejí v některých evropských jeskyních. Například v jeskyních Moravského krasu vytvořily jejich kosti několik desítek centimetrů mocnou vrstvu, která se v minulosti dokonce těžila. Medvědi jeskynní vymírají velmi brzo a posledními lidmi, kteří se s nimi setkávají, jsou gravettienci.

 

Medvěd hnědý

Je všežravec. Na zimu si vytváří brloh a žije dodnes v některých evropských rezervacích a zoologických zahradách.

 

Jeskynní lev

V podobě zajímavě tónované kožešiny je znázorněn v mladopaleolitickém umění západní Evropy. Je to samostatný druh, příbuzný s dnešním lvem, ale neměl hřívu. Jeskynní lev byl obrovský. Velikostí a tvarem hlavy se podobal spíše tygrovi než lvu.

 

Jeskyní lev v zimní srsti

 

Velká šavlozubá kočka (homotherium) 

Žila nejen v  Evropě, ale i v Africe a Asii. Její kosti byly nalezeny na někdejším staropaleolitickém sídlišti na Stránské skále u Brna. 

 

Kočka divoká

Je masožravec. Na svou oběť tiše číhá a pak se na ni vrhne. Byly z ní vyšlechtěny dnešní domácí kočičky. I za šera vidí kočka šestkrát lépe než lidé. 

 

Hyena jeskynní

Pozůstatky nacházíme v Africe, Asii, Severní Americe a Evropě. Hyeny mají nejsilnější skus ze všech šelem a zuby k drcení kostí. Jsou vzdáleně příbuzné kočkám a žijí v deseti až třicetičlenných smečkách. Jsou dobrými lovci, ale nepohrdnou ani mršinou.

 

Rosomák

Je největší kunovitá šelma a žije v chladných oblastech, kde ho chrání teplý kožíšek. Jeho mláďata jsou velmi hravá a ráda se kloužou na sněhu. Je vynikajícím lovcem.

 

Jezevec

Je to kunovitá šelma. Žije skrytým způsobem života v lese, kde si hloubí nory. 

 

Vlk

Vlci jsou společenská zvířata žijící v rodinných smečkách, které vede jediný dominantní pár. Jsou znamenití běžci, kontrolující veliká teritoria, kde společně loví nemocná a stará zvířata. Dovedou se dobře adaptovat i na lov malých hlodavců, kteří v určitých místech a v určitém období tvoří hlavní zdroj jejich potravy. Jejich výhodou je vynikající čich a neuvěřitelná vytrvalost při dlouhém běhu. Svoji inteligenci využívají při nutnosti rychle řešit složité situace, např. při společném lovu, ve vzájemných vztazích i při taktice procházení teritoriem. Mláďata vlků jsou velmi hravá a dají se snadno ochočit, což vedlo v minulosti právě v loveckých společnostech k jejich brzkému a trvalému zdomácnění. Ačkoli je vlk v přírodě zastoupen poměrem k býložravcům jen několika málo procenty (asi tři procenta), v některých pravěkých táborech je jejich kostí překvapivě velmi mnoho.   

 

Vlček

Byl asi o třetinu menší než normálně vzrostlý vlk a také chrup vykazuje známky domestikace. Jeho ostatky provází některá pavlovienská naleziště na Moravě a také se objevuje v Mezinu ve východní Evropě v období kultury ,,magdaleniénu".

 

Liška

Je drobná psovitá šelma. Chytá drobné obratlovce a hmyz, ale nepohrdne ani rostlinou stravou.

 

Liška polární

Je skvěle přizpůsobená chladu a sněhu. Na zimu jí roste teplá, bílá srst a užívá si zásob jídla, které si schovala v době tepla. 

 

Tuleň

Je znázorněný v jeskyní kresbě z jihu Francie jako lovené zvíře. Tuleni nemají ušní boltce, ale i tak je jejich sluch dokonalý. Na souši se pohybují natahováním a smršťováním celého těla. Pod vodou vydrží tuleň bez nadechnutí 20 až 30 minut a je vynikajícím plavcem.

 

Zajíc

Rychlost, dobrý čich, sluch a šedohnědé zbarvení je chrání před nepřáteli. Zajíci jsou oproti společenským králíkům většinou samotáři.

 

Zajíc bělák

Také zajíci se mění srst na zimu z hnědé nebo šedé na bílou. Hloubí si nory do země nebo do sněhu, které slouží jako úkryty pro mláďata. Dospělí zajíci do nich skoro nezalézají.

 

Bobr

Bobři jsou skvělými dřevorubci. Svými velkými a ostrými řezáky přehryzávají kmeny stromů a staví si na řece hráze a příbytky. Také jsou dokonale přizpůsobeni k polovodnímu životu, např. plovacími blánami. Bobři žijí v rodinách stejně jako lidé.

 

Orel

Loví zajíce, sviště, lišky, ale i koroptve a tetřevy. Zvládne unést kořist až 7 kg těžkou a požírá i mršiny. Dovede využívat vzestupných vzdušných proudů podél strmých skal a letět bez jakékoliv námahy. Orlové se špatně rozmnožují. Mívají dvě vejce, ze kterých přežije většinou jen jedno mládě.

 

Sovice sněžná

Jejich kosti jsou někdy nalézány na pavlovienských nalezištích. Na sněhu je chrání bílé peří. Jsou dobrými lovci malých hlodavců, přestože jsou ukryti pod sněhem. Sovice je zaměří neobyčejně citlivým sluchem.

 

Havran

Patří mezi krkavcovité. Havran žije v téměř celé Evropě a velké části Asie. Hnízdí v koloniích. Pro svá hnízda, umístěná blízko sebe, si vybírají vysoké stromy. Havrani se živí hmyzem a hlodavci.

 

Labuť

Labutí kosti se našly na gravettienských nalezištích. Najdeme je i v umění (Malta - Bureť). Labuť největším vrubozobým ptákem, může vážit až 20 kg a rozpětí křídel má až 2 m. Živí se drobnými živočichy a rostlinami. Hnízdo staví jen samice a to v rákosí nebo na ostrůvcích. Labuť je velký rváč, mlátí křídly a klove. Dorozumívá se hlasitým troubením.

 

Bělokur 

Patří mezi tetřevovité. Je dobře vybaven na krutou zimu, má peří dokonce i na prstech. V zimě se živí větvičkami zakrslých vrb. Na léto tetřev opelichá a naroste mu hnědorezavé peří.

 

Alka

Je znázorněná v jeskynní malbě na jihu Francie. Pod vodou plave velice dobře. Větší druhy chytají hlavně ryby, menší se živí i planktonem.

 

Kachna

Kachny žijí u rybníků a řek. Živí se hlavně rostlinami, ale i brouky, larvami, měkkýši, pulci a žabkami. Kačer je barevnější (na obrázku) než samice, která je šedohnědá. Hnízdo si staví blízko vody na zemi v trávě. Někdy si ho postaví na vrbě nebo použije staré vraní hnízdo.

 

Husa

Je velká stejně jako domácí husa. Přestože se to o ní moc neví, je velice inteligentní. Také žije u vody. Má ráda rostlinky, za kterými se vydává na pevninu.

 

Vodouš

Má zvučný, melodický hlas. Žije u vody a měří 30 centimetrů.

 

Volavka

Žije u vody, loví ryby, na které dovede i celé hodiny číhat. Při napadení dovede zobákem bodnout jako dýkou.

 

Čáp

 

Jsou to vytrvalí letci. Hnízda staví z rákosí na stromech a skálách. Živí se hlavně živočišnou potravou, kterou sbírají za chůze v mělké vodě nebo na suchu. 

 





 


     

Zpět na úvodní stránku

 

 

The lord of the world (the first pictorial reconstructional project of Antropark, 1998)

 

Domovská stránka Antroparku - hlavní nabídka

 

 

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz

© Antropark 2010, © Author Libor Balák, © Illustrations Zuzana Baláková